Hrad v Guimaraes a chrám Bom Jesus do Monte u města Braga

Ráno se probudíme každej na jiné posteli, protože spát na téhle úzké postýlce ve dvou celou noc by asi fakt nešlo. Oblíkneme se a vyrážíme vstříc novým dobrodružstvím! Nasedáme do auta a míříme do městečka Guimaraes, které je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Parkujeme u vlakovýho nádraží, kde je poměrně velký parkoviště, za který se navíc nemusí platit a pak už pěšky vyrážíme do centra města.

Typický okachličkovaný domek

Cesta vede malýma křivolakýma uličkama a my si užíváme to krásný teplo, který tady i přesto, že je listopad, panuje. Naši první zastávkou je bleší trh v podloubí jednoho ze starobylých domečků. Všechno jsou to docela kýčovitý věci, který si člověk
radši nikam vystavit nechce, a tak opouštíme trh s prázdnou.

Naše kroky vedou až k hradu Guimaraes, kterej je nejstarším hradem celýho Portugalska a říká se o něm, že je kolébkou portugalskýho národa. Hrad je celej vybudovanej z žuly a narodil se v něm první portugalský král. Navíc Guimaraes bylo prvním hlavním městem Portugalska, odkud se pak moc přesunula do Porta a nyní je hlavním městem Lisabon.

Před hradem v Guimarages

Do hradu nakonec nejdeme, na historický prohlídky ani jeden z nás moc není, a tak si jej obejdeme ze všech stran, uděláme pár fotek a pomalu míříme zpátky do centra. Máme vyhlídnutou kavárničku Pastelaria Nova Camir, kde si objednáme dvě kávy a dva dezerty. Musíme totiž ochutnat typickej portugalskej dezert jménem Pastel de nata. Jedná se o košíček z listovýho těsta, kterej je naplněn žloutkovým krémem a seshora je nejspíš mírně oflambovanej. Jinak si nedovedu vysvětlit ty tmavě hnědý až černý fleky na povrchu. Všechno chutná opravdu výborně! A ještě ke všemu nás to stojí pouhý 3.50 Eura. Výběr z dezertů a koláčků je opravdu velkej, určitě doporučuju tuhle vždycky plnou kavárnu navštívit.

Sortiment v portugalské kavárně

Pak už směřujeme zpátky k autu. Po cestě ještě objevíme supermarket, což se nám za celou dobu ještě nepodařilo, a tak se rozhodneme udělat větší nákup. Kupujeme obrovské ovoce marmelo, připomínající jablko nebo hrušku. Až doma zjistíme, že se jedná o kdouli, která právě z portugalštiny dala vznik slovu marmeláda. Pak taky koupíme portské víno, protože navštívit Porto bez ochutnávky portskýho by byl fakt hřích. Nějaký zajímavosti o portským vínu, můžete najít v článku 10 zajímavostí o Portugalcích a jejich zemi.

S kupou jídla přicházíme k autu a pak už jedeme dál, do města Braga. Teda ne úplně do města, ale plánujeme navštívit poutní místo Bom Jesus do Monte, která se nachází v těsné blízkosti města. jen pro zajímavost, v překladu tenhle název znamená dobrý ježíš z hory. Zaparkujeme úplně dole pod kopcem, abychom si mohli vyjít nahoru ty slavný, obrovský schody, který dělají tohle místo tak zajímavým.

Vězni (po cestě děláme blbosti)

První část schodů vede cikcak nahoru a v každé zatáčce stojí malá kaplička se střechou porostlou mechem, kdy uvnitř je vždy nějakej náboženskej výjev. Když překonáte tyhle obyčejný schody, dostanete se na místo, odkud je nádhernej výhled na Bragu, která je odtud vidět jako na dlani. Pak už následuje monumentální, obousměrný schodiště s nejrůznějšíma sochama a fontánkama. A právě tady vznikne tahle fotka.

Bom Jesus do Monte Braga

Úplně nahoře je chrám, kam by měl pravej poutník dolízt po všech těch schodech po kolenou. My tam dorážíme normálně pěšky po nohách a samotnej kostel nás nezajímá tolik, jako přilehlá umělá jeskyně u jezírka.

  

Okolí Bom Jesus - jezírko s loďkama a umělá jeskyně

Pak se vydáváme ještě dál za chrám, kde objevujeme velký jezírko, na kterým se dokonce můžete proplout v loďkách. Bohužel je však tahle atrakce už po sezónním provozu, a tak se musíme vyblbnout jen na nedalekým hřišti se cvičícíma strojema. Pak už tohle kouzelný místo opouštíme a vydáváme se po všech těch schodech dolů. Pro ty, kterým se nechce po svých je tady taky možnost lanovky, s velice zvláštním pohonem. Pohon totiž spočívá v tom, že se nahoře či dole napouští voda, jejíž tíha zvládne lanovku vyvézt nahoru či dolů.

Dědečkové mastí domino

Na parkovišti ještě vidíme několik portugalských dědoušků, který s velkým zapálením hrají domino a pak už nasedáme do auta a jedeme zase o dům dál. Naše cesta vede do vesničky Campo de Geres, kde máme zarezervovaný ubytování. Po cestě se však ještě zastavíme u vodní nádrže vzniklé na soutoku řek Rio Geres a Rio Cávado, protože žádný vodohospodářský dílo přece nemůžeme vynechat. Navíc když je po cestě.

Kůra z dubu korkového

Zaparkujeme na větším parkovišti v městečku Rio Caldo a jdeme se projít směrem k infocentru, který je bohužel zavřený. Nevadí. Alespoň u něj objevíme dub korkový, kterej hledáme už značnou dobu. Odloupnu si na památku kousek korku. Pak se jdeme podívat na most a na tu obrovskou nádrž, která je plná průzračné vody a kdyby bylo jen o trošku tepleji, šli bychom se tam hned vykoupat. Jelikož ale žádný velký vedro není, vracíme se zpátky k autu a cestou narazíme na volně rostoucí pomerančovník a limetkovník. A tak tři kousky ovoce zůstanou u nás v kapse!

Citrusy v bio kvalitě

Zvednem kotvy a jedeme se ubytovat do penzionu Abrigo da Geira House ve vesnici Campo de Geres. Ubytování je to krásný i na perfektním místě, jedinou nevýhodou je, že paní domácí neumí anglicky a není tu kde parkovat. Uličky jsou totiž tak úzký, že tam s našim autem opravdu nejde projet. Máme ale štěstí, jelikož jeden z hostů anglicky umí a pomůže nám najít místo na zaparkování. Zůstaneme u něčího domku, domácí nám domluví, že u sousedů můžeme zaparkovat a všechno je v nejlepším pořádku. A tak si večer dáme megakyselej bio pomeranč dnes čerstvě utrženej a jdeme na kutě!

Trasa 1. den: mapa, autem: 110 km, 2 a půl hodiny
Ubytování: Abrigo da Geira House