Ráno musíme vstávat brzo, jelikož jedinej bus, kterej nás může vyvíst nahoru na hřeben jede o půl osmé ráno a další až za tři hodiny. A tak míříme pěšky na zastávku Bedřichov bowling, kde nasedáme do úplně prázdnýho busu a vyrážíme na kopec do Hrabětic. Tam už nazouváme běžky a vydáváme se k přehradě Josefův Důl. Počasí nám vychází, slunce svítí jako blázen. Je sice zima jako hrom, ale aspoň tu nejsou žádní lidi. Až na jednoho bruslaře, kterej se vydal sklouznout se na zamrzlou nádrž.
U vodní nádrže Josefův Důl
Při cestě po hrázi potkáváme pana hrázného, kterej zrovna měří průsaky, a tak mi to nedá a vyzpovídám ho, co mu tam vlastně vychází za údaje. Je moc milej a ani mu nevadí, jak se vyptávám. Kupodivu. Z hráze máme namířeno do Kristiánova, kde má být otevřený muzeum skla. Jelikož
sjíždíme ze stopy a jedeme po panensky bílým sněhu, začínám tušit, že v muzeu už dlouho nikdo nebyl. A taky že jo, je totiž přes zimu zavřený.
sjíždíme ze stopy a jedeme po panensky bílým sněhu, začínám tušit, že v muzeu už dlouho nikdo nebyl. A taky že jo, je totiž přes zimu zavřený.
Před zavřeným muzeem
A tak pokračujeme až na Novou Louku, kde se zastavujeme v jediné občerstvovací stanici na naší plánované cestě - v Šámalově chatě. Dáváme si polívku a vynikající palačinku s čerstvým ovocem. Tuhle typickou horskou boudu můžu fakt doporučit. Už jsem tu byla i v létě a pokaždé to bylo moc fajn.
Vynikající palačinka na Šámalce
Po výborné zastávce jsme nuceni se zvednout a vyrazit do mrazu pokračovat dál v cestě. Máme namířeno k nádrži Bedřichov. Schválně odbočíme z hlavní magistrály a poměrně strastiplnou a taky hezky zledovatělou cestou si to šineme k Vodnímu zámku. Je to technická památka (rozuměj betonová bouda), odkud vede přivaděč na vodní elektrárnu v Rudolfově. Je tam hezká naučná stezka se spoustou informačních cedulí.
A ještě k těm cestám, Jizerky jsou na běžky fakt parádní, žádný ježdění nahoru a dolů jako pako. Vyjede se na hřeben a pak už je to v podstatě po rovině. Blbý ale je, když se uhne z upravenejch stop. Tam už bývá spousta kořenů, ledu a podobnejch pastí, který vaši cestu udělají náročnější, avšak o to dobrodružnější. Volba je na každým z vás!
A ještě k těm cestám, Jizerky jsou na běžky fakt parádní, žádný ježdění nahoru a dolů jako pako. Vyjede se na hřeben a pak už je to v podstatě po rovině. Blbý ale je, když se uhne z upravenejch stop. Tam už bývá spousta kořenů, ledu a podobnejch pastí, který vaši cestu udělají náročnější, avšak o to dobrodružnější. Volba je na každým z vás!
Jirka u Vodního zámku
Pak už pokračujeme na sedlo Maliník a odtud po zelené až na Hašlerovu chatu, která je bohužel zavřená kvůli rekonstrukci. Ne že bysme se tak nutně potřebovali občerstvovat, ale zalízt na chvíli do tepla by nebylo od věci.
Běžecké duo
Pak už je nutný sundat běžky, jelikož v lese už cenní dostatek sněhu a navíc žlutá značka do Janova vede skoro střemhlav dolů. Po nějakým čase dorážíme pěšky až k nám na chatu U Elišky. A aby nám úplně neztuhly nohy, jdeme se ještě projít na chatu Jarmilka, kde si dáváme kávu a výbornou horkou čokoládu s domácí šlehačkou. Perfektní zakončení dnešního běžkařskýho výletu.
S jezevcem na chatě Jarmilka
Kdyby se chtěl někdo inspirovat naším výletem, tak tady je mapa naší trasy:
Žádné komentáře:
Okomentovat