A je to tady, sobota ráno a my nasedáme do žlutýho autobusu a vyrážíme směr Liberec. Dáváme si horkou čokoládu a zimní minidovča může začít. Po příjezdu do Liberce ihned míříme do Adrenalin Centra, který je hned u autobusovýho nádraží Fugnerova a jdeme půjčit běžky. Já svoje táhnu až z Olomouce, Jirka, jelikož žádný nemá, si je půjčuje až na místě. I s běžkama pak nasedáme do autobusu, kterej jede ještě asi půl hodinky a objevujeme se v Bedřichově u stadionu.
Je zima k zbláznění, navíc je docela zataženo a jsme z cesty celí vymrzlí. Čekají nás asi 3 km napříč vesnicí než dorazíme do našeho penzionu U Elišky. Cesta to sice není dlouhá, ale v těch -15°C to není žádná hitparáda. A tak se po cestě ještě zastavujeme na jídle v restauraci U Smutných. Prostředí je hezké, ale je to tam
dost drahý, a tak si prozatím dáváme jen polívku. Servírování je hezký, nicméně je studená, což u polívky za 70 Kč není dobrá zpráva. A tak se zvedáme a míříme k našemu ubytování. Jsme tu sice trošku dřív, ale i tak nás paní pustí dovnitř, my se tak můžeme přiobléct a vyrazit za prvním dobrodružstvím!
Občerstvení na palubě
Je zima k zbláznění, navíc je docela zataženo a jsme z cesty celí vymrzlí. Čekají nás asi 3 km napříč vesnicí než dorazíme do našeho penzionu U Elišky. Cesta to sice není dlouhá, ale v těch -15°C to není žádná hitparáda. A tak se po cestě ještě zastavujeme na jídle v restauraci U Smutných. Prostředí je hezké, ale je to tam
dost drahý, a tak si prozatím dáváme jen polívku. Servírování je hezký, nicméně je studená, což u polívky za 70 Kč není dobrá zpráva. A tak se zvedáme a míříme k našemu ubytování. Jsme tu sice trošku dřív, ale i tak nás paní pustí dovnitř, my se tak můžeme přiobléct a vyrazit za prvním dobrodružstvím!
Jirka se studeným borščem
Máme namířeno ke skiareálu U Vodárny a aby to nebyla taková nuda, vezmeme to hezky oklikou za penzionem, abychom se taky trochu prošli a nemuseli jít po silnici. Když tam dorazíme, z úplně jiné strany než byl původní plán, jsme nuceni sejít dolů po sjezdovce až k boudičce, kde na nás čeká to zmiňovaný dobrodrůžo.
Po cestě do skiareálu
Chceme si totiž půjčit obrovský nafukovací gumy a jet dolů ve sněhové dráze. Této zábavě se říká snowtubing a my se rozhodneme ji zkusit. Je tam množstevní sleva a tak kupujeme jízdy rovnou tři. Jelikož jsem starej známej posera, věnuju třetí jízdu Jirkovi, že mně to bude stačit jenom jednou. Pán v kiosku nám nabídne helmy a já ihned rozhoduju, že si je oba vemem. Myslím, že na konci toho nelitujeme.
Když si někdo nasadí helmu naopak...
Na vleku se necháme vytáhnout nahoru a jelikož není úplně moc sněhu, není dráha kompletně v provozu. A nějaká chytrá hlava to vymyslela tak, že se pojede jen rovně dolů a na konci bude jedna jediná zatáčka z celé dráhy. Takže to vypadá asi tak, že jedete z kopce střemhlav dolů, kde dole na vás čeká stěna o kterou se máte zastavit nebo taky úplně rozsekat.
To se jenom zdá, já nemám strach v očích
Jirka vyrazí na jízdu první, aby mi ukázal, jak se na lopatu sedá, a když se po prvních pár metrech začne na gumě točit jako holub na bání a vidím, že to totálně nemá pod kontrolou, začínám se bát, co bude se mnou. Ale moje obrovský pohory mě zachrání, jelikož s něma udělám rýhy i do úplně zmrzlýho sněhu a jsem tak schopná svůj stroj ovládat. Takže nakonec dopadám líp než Jirka, kterej se nějakým způsobem domotal až dolů ke stěně, kde to s ním prásklo a aby toho nebylo málo, pak se ještě vymázne na ledu, když chce z gumy jenom vylízt. Takže moje jízda byla sice velmi bezpečná, na druhou stranu docela nudná. A tu bonusovou třetí teda jede Jirka a já mu u toho udělám tohle bezva video.
Snowtubing v Bedřichově
Pak už jsme tak unavení, že se jen po cestě chceme doplahočit zpátky k chatě. Je fakt velká zima a všechno je hrozně namrzlý. Podaří se mi na jednom ledu ujet a nešikovně tak spadnou přímo na zápěstí, který mě dost bolí. Naštěstí to není nic hroznýho, a tak nám nic nebrání vyrazit zítra na běžky. Čeká nás totiž slunečný, avšak o to mrazivější horský den!
Žádné komentáře:
Okomentovat