Naše první dobrodružná dovolená ve třech je tu! Máme v plánu s naším čtyřměsíčním mimi podniknout výpravu s kočárkem podél řeky Labe z Ústí až k Mělníku. Tuhle trasu jsme vybrali proto, že řeku lemuje krásná rovná cyklostezka a nebudeme se tam muset plahočit s kočárkem po bůhví jakým terénu.
Na výpravě podél Labe
A tak v 9 ráno nasedáme na Podbabě na rychlík Labe a míříme směr Ústí nad Labem, kam dorážíme za necelou hodinku a půl. Vylezeme z nádru a
přes most se dostáváme rovnou na cyklostezku, kterou chceme následovat ještě pár dní.
přes most se dostáváme rovnou na cyklostezku, kterou chceme následovat ještě pár dní.
Cesta vlakem do Ústí
Počasí nám vychází, možná až moc. je totiž mega vedro a podél cyklostezky žádný stromy, takže jdeme furt v tom největším parnu a stín nikde. První zajímavost, na kterou po cestě narážíme je Masarykovo zdymadlo u Střekova. Jeho součástí jsou i dvě plavební komory, vodní elektrárna a rybí přechod. Jak to tam tak obdivujeme, narážíme na problém. Jak tenhle výškovej rozdíl, kterej zdymadlo vytváří, překonat? Řešení problému jsou obří schody, takže nám nezbývá nic jinýho než sundat batohy, vynést je nahoru a jít zpátky dolů pro kočár a dát si po schodech nahoru druhý kolo s ještě větší zátěží.
U zdymadla ve Střekově
Pak už jedeme po rovince dál a kde nic tu nic. Chtěli bychom si dát někde nějaký jídlo, nebo aspoň pití v tom vedru, ale cyklostezka zeje prázdnotou. Naší záchranou je nedaleký koupaliště Brná, kam nás naštěstí pustí bez vstupenky k prvnímu stánku u vchodu, kde si dáváme alespoň Kofolu, která nás v tom vedru hezky nakopne. Tohle koupaliště je zajímavý tím, že je hned u řeky a jsou tam dokonce i termální prameny.
Odpočinek před koupalištěm Brná
Když pokračujeme dál v tom vedru, tak samozřejmě po čase hledáme nějakej ten stín a posezení. Jenže hospody v tomhle kraji asi neexistujou, a tak nás po dlouhé době chůze naštěstí zachraňuje obchod Vietnamce, kterej má před krámem aspoň lavičku a slunečník. Sedáme si tam k místním vožungrům se sodovkou a alespoň na chvíli se schováme před sluncem. Ke konci cesty narážíme ještě na jednu hospůdku, kde si taky objednáváme pití a ještě slaný tyčinky a pak už je to jen poslední úsek k cíli naší cesty.
Pauza v hospůdce
Mně už začíná být fakt divně z toho slunka. Bolí mě hlava a na posledních dvou kilometrech začnu mít křeče v nohách, který se mi úplně klepou a mám pocit, že už nedojdu. Musíme co chvíli zastavovat a pak už konečně dorážíme do turistické ubytovny Porta Bohemica ve Velkých Žernosekách.
Konečně na ubytovně ve stínu
Tam dostanu zimnici, horečku, chce se mi zvracet a já nevím co všechno. Od 7 střídavě spím a budím se a mám snad i nějaký halucinace. No takovej úpal a úžeh v jednom jsem nikdy nezažila. Protrpím celou noc a dokonce i následující den, kdy nejsme schopni vyrazit a musíme zůstat na ubytovně. No co se dá dělat, v cestě budeme pokračovat až den následující. O to víc bude stát za to!
Užehlá maminka a miminko
Trasa pěšky: 19 km, 5 hod
Mapa prvního dne
Žádné komentáře:
Okomentovat