neděle 23. června 2019

Z Roudnice pěšky do Štětí přes Labe arénu

Neděle je posledním dnem našeho výletu. Ráno vstanem, sbalíme saky paky a vyrážíme na cestu. Naše kroky vedou přes most do centra Roudnice, kde chceme nakoupit nějaký jídlo, protože naše zásoby se tenčí. Všechno je ale zavřený, akorát v naší již oblíbené cukrárně Siesta se právě uklízí a na naši žádost nás tedy pustí dovnitř a prodají nám na snídani nějaký buchty.

Výprava za dobrodružstvím

Po snídani vedou naše kroky opět po cyklostezce podél Labe až do Dobřína, odkud míříme do Záluží a pak k největší atrakci dnešního dne,
k vodáckýmu a veslařskýmu kanálu v Račicích. Celej areál se honosně nazývá Labe aréna a je teda opravdu obrovskej. Obří tribuny, restaurace, hotel, věškerý zázemí...no moc se nám tu líbí.

Zastávka na cestě

Navíc máme obrovský štěstí, protože se tady zrovna odehrává mistrovství ČR žactva. Ta atmosféra je nepopsatelná. Všichni strašně moc fandí. Celý týmy fanoušků běží kus s lodí a náramně řvou nějakej pokřik, troubí na klaksony a vydávají neskutečnej rachot. Na druhé straně kanálu dokonce lidi jezdí na kolech společně s loďmi a křičí na veslaře, ať jednou! No máme z toho velkej zážitek.

Labe aréna v Račicích

Pak už opouštíme tuhle prima závodní atmosféru a jdem si do místního obchůdku koupit nějakou svačinu a pokračujeme do Hněvic. Tam se rozhodneme se podívat do městečka Štětí, který je na druhé straně řeky, a tak máme další dobrodrůžo a jedeme s kočárkem přívozem. 

Cestovatelkou už od narození

Projdeme si centrum a pak se rozhodneme skočit si někam na oběd. To ovšem není tak jednoduchý, protože bloumáme od hospody k hospodě a skoro nikde se nevaří a všechno jsou to jenom takový putyky. Pak nás konečně někdo pošle k plaveckýmu bazénu do Restaurace Oáza. Je to ale zatraceně daleko, a tak než se tam dohrabeme, můžeme si dát jen rychlou polívku, jinak bychom nestihli vlak zpátky do Prahy. 

Svačinka na cestě

K našemu štěstí se nám tam ještě podělá mimi, takže máme zdržení na toaletách a pak poklusáváme městem směrem k přívozu, abychom se dostali zpátky na druhou stranu do Hněvic, odkud jezdí vlak. Přívoz je docela plnej, ale ještě se tam nějak vmáčknem. Vlak už by nám měl ujet, ale pořád nabírá minutku po minutce zpoždění a v nás ještě hoří plamínek naděje, že to stihnem. Vystartujem z přívozu a běžíme k nádru, voláme si výtah, abychom se dostali na nástupiště. Ono totiž spěchat s kočárem, když nemůžete brát schody po dvou není úplná pohoda. Na perónu se naštěstí objevujeme ve stejnou chvíli jako náš expres. Celí uřícení nastupujeme dovnitř a jsme rádi, že nemusíme další 3 hodiny tvrdnout ve Štětí. Do Prahy i tak přijíždíme docela pozdě. Tak to je takový hezký zakončení našeho putování kolem Labe. Byla to paráda!

Trasa pěšky: 17 km, 4 h 30 min

Mapa posledního úseku našeho putování



2 komentáře:

Jirka řekl(a)...

Jo byla to fakt paráda. Je čas zase něco podobného zopakovat :-) Kam to bude?

Peťa Podešvová řekl(a)...

Někam dáááleko! Až nás nohy budou bolet :-D