Ráno se vzbudíme po sedmé a než se všichni nasnídáme a popakujeme, tak vycházíme až kolem deváté. Nicméně není kam spěchat, čeká nás slunečný den a trasa není zas až tak dlouhá. Hned zezačátku musíme sestoupat do údolíčka Velo Polje, odkud máme namířeno do sedla pod Kanjavcem.
Celá výprava v pozadí s Triglavem
Čeká nás poměrně dlouhý a prudký stoupání, nikomu to ale nevadí, je krásně a užíváme si nádhery hor. Včera jsme za celou dobu nikoho nepotkali a dnes tomu není jinak.
Nikde nikdo, nádherná příroda kolem
Začíná to být trošku do kopce
Když tak postupujeme údolíčkem směrem k vrcholu, najednou slyšíme Kubův výkřik. Je zapadlej do sněhu až po zadek a nemůže se vysoukat ven. To už se nám všem stalo už několikrát, že jsme zapadli až po prdel, ale každej se v pohodě za pomocí hůlek vyhrabal a pokračoval dál. Když ale vidíme, že to nejde, vracíme se Kubovi na pomoc. Je v průrvě úplně zaháknutej. Má zaseklou spodní nohu mezi kamenama a nemůže ji dostat ven. Podávám Kubovi rukavice, ať mu není zima a pláštěnku na batoh, aby neležel na studeným sněhu. Kubu napadne si nohu z boty vyvázat, ale jelikož nechtěl podcenit přípravu jako včera, tak si dal návleky do sněhu, který má zaháčený za tkaničkou, takže bota nejde rozvázat.
Vtom se pouští do záchranné akce Pajsi, kterej leží na břiše, aby se taky nepropadl, má hlavu v díře a snaží se nohu zpod kamene dostat. Jirka jistí z dalšího kamene Pajsiho, kterýho drží za nohy a celá tahle tragikomická scénka trvá asi 15 min. Vše nakonec dobře dopadne, noha je vysvobozena a my tak můžeme pokračovat dál v cestě.
Vtom se pouští do záchranné akce Pajsi, kterej leží na břiše, aby se taky nepropadl, má hlavu v díře a snaží se nohu zpod kamene dostat. Jirka jistí z dalšího kamene Pajsiho, kterýho drží za nohy a celá tahle tragikomická scénka trvá asi 15 min. Vše nakonec dobře dopadne, noha je vysvobozena a my tak můžeme pokračovat dál v cestě.
Záchranná akce zaháknutej Kuba
Pak se terén začíná prudce zdvihat a my pomalu ale jistě dosahujeme nejvyššího bodu naší třídenní výpravy - sedla pod Kanjavcem, který má výšku 2350 m. Nahoře dost fouká, a tak se zase přioblečem a uděláme pauzu na oběd. Pajsi si mezitím vyběhne ještě na začátek hory Kanjavec, kde mu udělám fotku, ale asi tam není úplně vidět.
Sedlo pod Kanjavcem - nejvyšší bod treku
Pajsi - černá tečka lezoucí na Kanjavec
Pak už začneme pomalu sestupovat dolů kolem hory Vršak a po cestě potkáme první dvě živý bytosti – dva skialpinisty. No zas abych nekecala, už jsme po cestě viděli kamzíky a sviště, ale tohle jsou první lidi. Dorážíme až k Triglavským jezerům, který ale nejdou vidět, protože jsou celý pod sněhem. Vyplácneme se tam na kamení, opalujeme se a pozorujeme sviště. Tam, kde nehrozí žádný nebezpečí dokonce roztáhneme karimatku a s Jirkou se po sněhu trochu svezeme dolů. Moc nám to ale nejede, zajímalo by nás, jaktože Kubovi to včera tak svištělo.
Je krásně
Čím jsme níž, tím je sníh míň pevnej a musíme dávat větší pozor na průrvy, který čekají před náma. Pajsi jde vepředu, prošlapává stopy a taky zjišťuje, který místa jsou bezpečný a který ne, což je dost náročnej úkol. Tahle strastiplná cesta nám místo plánované hodiny zabere skoro dvě a půl a pak už se konečně objevujeme u chaty Koča pri Triglavskih jezerih.
Goretex je prehistorickej materiál, zlatej igeliťák
Chata je opět zavřená, a tak se ubytujeme v zimním bivaku, kde je tentokrát 18 postelí a je to na dvě patra. Zůstáváme v tom spodním, přijde nám čistější a míň zatuchlý a navíc je tam jedna manželská postel. Jsme tam opět úplně sami, a kdyby tam chtěl být někdo další, tak se tam pomalu ani nevleze, protože všude sušíme promoklý věci a máme tam roztahaný všemožný harampádí. Boty máme všichni úplně durch, to zas bude ráno paráda se do nich nasoukat.
Koča pri Triglavskih jejezerih - zimska soba
U chaty je jezero Močivec, z kterýho jsme nuceni brát vodu, jelikož studánka je pod asi třímetrovou vrstvou sněhu. Vodu pro jistotu převařujeme, název jezera není zrovna důvěryhodnej. Na večeři si přichystáme kuskus s pražskou šunkou a sušenou mrkví a je nám fajn. S nacpanýma břichama uleháme ke spánku, uděláme klasickou večerní rekapitulaci dne a usínáme.
Nádherný okolí chaty
Dnešní etapa měla dle ofiko zdrojů měřit kolem 12 km a měla zabrat něco málo přes 4 a půl hodiny. Ze začátku se prudce stoupá, ale pak už se dost klesá, takže opět taková hezká jednodenní túra.
Žádné komentáře:
Okomentovat