Náš první letošní cyklovýlet je tady! Ráno dojedem na Dejvický nádraží a svezem se vlakem do Hostivic, odkud vede pěkná asfaltová cyklostezka až do Červenýho Újezda. Chceme se tam podívat na místní vyhlášenej hrad, ale jelikož značení není úplně nejlepší, tak dojedeme až do vsi. Když už jsme teda tam, objevujeme místní řeznictví U Fišerů, u kterýho se dveře netrhnou, a jelikož už pomalu začínáme mít hlad, jdeme se taky podívat dovnitř.
Cyklovýlet do Nižboru
Nejlepší na celým krámu je to, že tam prodávají i teplý svačiny, a tak si za pár korun koupíme vyhřátou domácí sekanou s hořčicí a křupavým rohlíkem, sedneme na schody a už se ládujeme. Po syté svačině znovu usedáme na kola a jedeme najít
ten zpropadenej hrad. Je to tam teda dost zmatený, i místní nás posílají ke všem čertům, ale nakonec ho najdeme a stojí to za to.
ten zpropadenej hrad. Je to tam teda dost zmatený, i místní nás posílají ke všem čertům, ale nakonec ho najdeme a stojí to za to.
Domácí sekaná v řeznictví U Fišerů
Celej areál je krásně udržovanej, nejedná se totiž o státní, ale soukromej objekt, a jak vidíme z fotek, dost často se tu i konají svatby. Všecko je fakt nádherně upravený, hlavně zahrada plná zajímavých rostlin. Je tu dokonce i malej skanzen, nějaký starý dřevěný budovy a tak. Takže vyžití spousta.
Vstupní brána do hradu v Červeném Újezdu
Pak už je čas se posunout dál, přece jen toho máme ještě dost před sebou. Pokračujeme přes Chyňavu až do Nižboru, nejvzdálenějšímu místu naší cesty. Tam máme v plánu navštívit vyhlášenou restauraci Tomáše Hanáka jménem Zastávka Nižbor, která je hned u nádraží a můžete tak posedět hned na perónu nebo přímo ve vagónu. Máme dokonce to štěstí, že tam Hanáka vidíme! No teda kdyby si jej Jirka nevšiml, ani jej nepoznám ... moje klasická neznalost známých osobností.
Jirka cyklista
Dáváme si polívku a dezert, oboje naprosto geniální. Já na koláčku dostanu celej květ fialky a jsem strašně nervózní z toho, jestli to mám sníst nebo ne. Jirka mi tvrdí, že je to určitě jedlý, jinak by to tam nedávali a já jen nevím, jestli se mě chce zbavit nebo mi dopřát netradiční zážitek. Nakonec teda fijalku zblajznu a nic se mi nestane (dle očekávání všech čtenářů).
Polévka a dezert v restauraci Zastávka Nižbor
Pak už restauraci opouštíme a u Berounky ještě v Nižboru narážíme na park pro bmx kola. Je tam spousta překážek, hrbů, klopených zatáček a tak. Já, malý poseroutka, se samosebou strašně zdráhám, ale nakonec na dráhu taky najedu a je to docela fajn. Nicméně podruhé už riskovat život nemusím, a tak raději Jirkovi udělám video, jak si to na dráze užívá on.
Jirka na dráze pro bmx kola v Nižboru
Cesta podél Berounky je pěkná, v Srbsku se zastavujeme v hospůdce na pití, jelikož je asi sto stupňů a jsme celí vyprahlí. Pak už pokračujeme dál až do Černošic, kde opět zastavujeme. Tentokrát v Cukrárně Hájek Hájková. To vypadá, jak kdybychom spíš jeli na jídlo než na kolo, ale až na konci uvidíte, kolik jsme toho ujeli, nebudete se divit všem těm zastávkám! V cukrárně si objednáme pohár a zákusek a v půlce si to vyměníme a načerpáme tak zase energii, abychom vůbec byli schopni dojet domů.
V cukrárně Hájek v Černošicích
Cyklostezka vede dál přes Radotín, kde už to začíná pomalu houstnout s lidma, přece jenom už jsme v Praze a spousta cyklistů dostala nápad si takhle navečer někam vyjet. Pokáváme dokonce Páju s Jirkou, a tak s něma na chvíli pokecáme a pak už radši jedeme, ať už máme tu mega trasu za sebou. U baráku už fakt melu z posledního a není se čemu divit, když mrkneme na tachometr, nepřestáváme se divit ujeté vzdálenosti 97 km! No na první letošní vyjížďku docela slušný! Ráno nejspíš nevstaneme z postele.
Trasa na kole: 83 km, 5 h 22 min (s blouděním 97 km)
Žádné komentáře:
Okomentovat