sobota 5. května 2018

Výstup z Planiny Blato až k Vodnikovu Domu

Ráno se rychle spakujeme, mokrý stany nahážeme do kufru a jedeme přes Starou Fužinu až na Planinu Blato. Na závoře tak brzo ráno nikdo není, a tak se do národního parku Triglav dostáváme zadáčo a ušetřených 10 Euro necháváme na pivo. Na planině Blato se objevujeme asi za půl hodinky, auto necháme na malým parkovišti a vyrážíme do hor!

Květnovej výšlap v Triglavským národním parku

Z 1100 m se musíme dostat do 1600 m, a tak stoupáme po kamenité cestě nahoru. Po cestě je asi trilion vyvrácených stromů, a tak nám vždycky docela trvá, než najdeme
kudy strom obejít. Kličkujeme tím obrovským polomem, někdy si musíme sundat batohy a přehodit je přes strom a pak až přelízt.

Cesta skrze polom

Video z průchodu divokou klečí

Po krkolomné cestě se konečně objevujeme na planině Krstenica. Je to nádherný místo s ještě krásnějšíma výhledama. Užíváme si lavičky u jednoho z mnoha dřevěných stavení a obědváme housky se šunkou.

Oběd na planině Krstenica

Nezdržíme se ale na dlouho a pak už vyrážíme dál do kopce kolem hory Mali Stog. Tam se zastavujeme v sedýlku, kde se přioblíkáme, protože na kraťasy už to fakt není. Pajsi dokonce nasazuje nesmeky, Kuba je má stále připnutý na báglu, což se mu stane mírně osudným. Když totiž obcházíme Jezerski Stog, kterej je celej zasněženej, jdeme napříč svahem, kterej je ve fakt velkým sklonu. Poučeni od Pajsiho, ať pořádně zasekáváme boty do sněhu a jsme nakloněni čelem ke svahu, pomalu kráčíme za sebou směrem kupředu.

    
Cesta zasněženým svahem

Vtom najedou bez jedinýho slova nebo křiku vidíme, jak Kuba ujíždí po boku ze svahu dolů. Začneme na něj křičet, ať se zasekne hůlkama a brzdí patama, avšak nic nezabírá a on jede po sněhu dál. Zastaví ho až malý stromek, o kterej se zkušeně zasekne. První slovo, který řekne je: Žiju. A tak pokračujeme dál, až se s Kubou setkáme dole. Z celé události je nakonec sranda, sledujeme Kubovu stopu ve svahu a on na závěr pronese: „ Celou dobu jdu poslední a teď jsem najednou první.“

Pokračujeme v treku

Všude je spousta sněhu, a tak nám cesta k místu jménem Malo Polje poměrně trvá. Dorazíme k malýmu jezírku, do kterýho teče meandrující potůček a všude je spousta vody. Takže kdo měl doteď jakš takš sucho, je už teď úplně mokrej. Pak nás čeká finální stoupák do 1850 m k zimnímu bivaku v chatě Vodnikov Dom.

Chata Vodnikov Dom

Chata je celá zavřená, s čímž počítáme a nastěhujeme se tak do zimního bivaku, kterej je otevřenej vždy, když není otevřená chata. Je tam 8 postelí a všechny jsou volný. Bivak je trošku ve sklepení, takže je tam strašná zima a tma, a tak většinu času vegetíme venku na terase. Očekávanej déšť nakonec přichází až k večeru, kdy už jsme v bezpečí chaty. Uvaříme si těstoviny s tuňákem a rajčatovým protlakem, taky dáme nějakej čaj a vrcholovýho loka whisky Woodford. Je nám fajn a kolem deváté uleháme do spacáčků, kde v pohodlí biváčku prospíme sladkých 10 hodin až do rána.

Spaní v bivaku v chatě Vodnikov Dom

Jinak cesta by oficiálně měla být dlouhá pouhopouhých 9,5 km a měla by zabrat kolem 5 hodin. Za jak dlouho jsme to dali my nevím, ale rozhodně to nebylo nic náročnýho. Taková hezká jednodenní túra.




Žádné komentáře: