Tak jo! Dlouho tu nebyla žádná skupinová akce, a tak zakládám událost a k mýmu překvapení se nás na prvomájovou procházku sejde dokonce 9! Mám velkou radost, čeká nás spousta zábavy a nepřeberný množství zážitků. Vyrážíme vlakem z Masarykáče a z Podbaby a zanedlouho vystupujeme v Libčicích nad Vltavou.
Naše výprava na přívozu
První věc po výstupu z vlaku je to, že zamíříme na přívoz, abychom se dostali na druhou stranu, kde nás čeká mírnej stoupák až do vesničky jménem Máslovice. Je tam muzeum másla, do kterýho se chci už delší dobu podívat, a tak se vyškrábeme na kopec a už kupujeme vstupenky. Asi největším zklamáním je to, že
se v Máslovicích máslo nevyrábí a ani nikdy nevyrábělo. Název obce prý pochází od nějakýho pana Másla. Nicméně tam vidíme spoustu máselnic, odstředivek, formiček na máslo a obalů od másla. Nejzajímavější je asi houpací koník, na kterým se měly houpat děti a zároveň tak touto činností utlouct máslo.
se v Máslovicích máslo nevyrábí a ani nikdy nevyrábělo. Název obce prý pochází od nějakýho pana Másla. Nicméně tam vidíme spoustu máselnic, odstředivek, formiček na máslo a obalů od másla. Nejzajímavější je asi houpací koník, na kterým se měly houpat děti a zároveň tak touto činností utlouct máslo.
Předměty v muzeu másla
Když muzeum opustíme, vydáváme se zpátky k řece, kde se musíme zastavit v bufetu, protože kluci už mají hlad a hlavně teda žízeň. Když je žízeň po pár pivech uhašena, vydáváme se podél Vltavy až do Řeže. Tam se zastavujeme v místní restauraci s názvem Ediga. Obsluha je tam taková zpomalená a nevrlá, nicméně jídlo je docela fajn. Jako moje oblíbená destinace to po tomhle zážitku asi nebude, ale žaludky se nám naplnily a to je pro nás v danou chvíli hlavní.
První pivní zastávka v kiosku u Vltavy
No a po oběde jdeme opět k přívozu tentokrát mezi Husincem a Úholičkama a necháváme se přepravovat tím nejlepším převozníkem. Práce ho fakt baví, a tak nás ještě veme loďkou podívat se na labutě hnízdící v nedalekým rákosí a dokonce jim i hází rohlík. Je vidět, že je s labutěma kámoš, jelikož už tam na něj čekají.
Cesta dalším přívozem
Naším dalším plánem je naučná stezka Rozhlédni se člověče. My však ať se díváme jak se díváme, nemůžeme najít začátek stezky. Nakonec ho objevíme schovanej mezi křovím přímo na vlakovým nástupišti. Cesta je to dost do kopce, ale následující výhledy určitě stojí za to. Míříme na vyhlídku Stříbrník, odkud vznikne tahle bezva fotka.
Na vyhlídce Stříbrník
Cestou nás obtěžuje ohromná spousta larev, který visí na malých pavučinkách a padají nám na hlavu, na ruce, nohy, ... prostě úplně všude. Pak vždycky vyšleme dopředu jednoho rozražeče, kterej má za úkol obřím klackem chránit nás ostatní před zasypáním larvama.
Pak se ještě stavujeme na vyhlídce Řivnáč, kde je fakt krásnej výhled na meandr Vltavy. Procházíme taky hradištěm, kde dřív sídlila Řivnáčská kultura. Ta se vyznačovala tím, že tvořila hliněné nádoby s uchem ve tvaru půlměsíce. Zajisté si to všichni pamatujete z dějepisu.
Nádoba z Řivnáčské kultury
No a pak už pokračujeme do Roztok, kde si dáváme závěrečný pivo a ledovou kávu, každej podle svýho gusta a následuje cesta na nádraží, odkud nás vlak za malou chvíli doveze zpátky do Prahy. Výlet se neskutečně povedl, je bájo mít okolo sebe takový skvělý lidi!
Na vyhlídce Řivnáč
Kdyby se chtěl někdo inspirovat naším supr výletem podél Vltavy, tak mapa je tu k dispozici.
Žádné komentáře:
Okomentovat