sobota 20. října 2018

Porto Palermo, Lukove a Saranda na jeden zátah

Ráno se musíme sbalit a opustit naše útočiště v Himare. Domácí Nikolla s náma jde ještě koupit typickou albánskou specialitu – fíkové kolečko, který vypadá jako černej koláč a je uplácaný z rozemletých fíků. Ani nevím, jak se to jmenuje, nicméně chutná to dobře, a tak se rozhodneme dovézt něco domů i jako suvenýr z cest. Pak už se s náma oba domácí rozloučí a my pokračujeme v  naší cestě.

Výhled na moře z pevnosti Porto Palermo

Naší první zastávkou je pevnost Porto Palermo. Hned u cesty je slušný parkoviště, kde necháváme auto, a pak už jdeme po svých na poloostrůvek, kde se rozkládá tenhle pěknej hrádek. Byl založen už kdysi dávno Benátčany, i když se prej všude mylně píše,
že hrad nechal postavit Ali Pasha. Tyhle dohady bych asi nechala historikům a přesunula se dovnitř. Vevnitř si prohlídneme pár obrázků a pak už zamíříme po schodech na střechu, odkud jsou nádherný vyhlídky na moře. Musím uznat, že tenkrát si uměli vybrat pěkný místečko.

  
Porto Palermo rozkládající se na pěkném poloostrově

Aby tenhle albánskej výlet byl alespoň trošku vodohospodářskej, musíme se zastavit i u místní přehrady. Název asi žádnej nemá, každopádně leží na těchto souřadnicích: 40.0026014N, 19.9090625E. Auto necháváme stát u krajnice a pokračujeme pěšky do mírnýho kopečka, kde narazíme na zavřenou bránu. Zrovna z ní vyjíždí auto a kyne nám, ať jdeme dovnitř. Je to takový divný, ale jdeme. Hráz se zrovna rekonstruuje, takže vodu vůbec nevidíme, jen pár albánských dělňasů, jejichž tempo práce je nevalné. 

Rekonstrukce hráze

Parkujeme u bezejmenné vodní nádrže

Dál už pokračujeme na pláž Lukove, kam sjíždíme z hlavní silnice po úzkých serpentínách a není to úplně blízko. Každopádně tahle dlouhá cesta stojí za to, protože pláž je opět překrásná a liduprázdná. Teda až na jednu dodávku, u které bivakuje postarší manželskej pár. Když jdeme okolo nich, všimnu si, že na stolku je krom jinýho i plechovka Plzně a podle přízvuku jejich anglickýho pozdravu helou už je mi jasný, že to jsou Češi. A tak je pozdravím česky a ptám se, odkud jsou. Jsou fakt překvapení, co tam děláme, asi stejně jako my, co tam zas dělají oni. Že my Češi si vždycky vybereme tak neobvyklý místa, kde není ani živáčka.

Pláž Lukove v Albánii

Voda je dneska příjemně teplá, drobný oblázky jsou hezky vyhřátý a vzhledem k tomu, že tohle je náš poslední den u moře, musíme ještě pořádně využít naše růžový expediční lehátko. A jelikož jsou dneska slušný vlny, zažije si to lehátko (a my taky) svoje! Dokonce se jednou celí překlopíme, když se snažíme vylízt z vody a pak máme co dělat, abysme se posbírali. Takže takový hezký rozloučení s moříčkem. Jo a jen tak na okraj, kdo nemá rád všechny ty mořský příšery jako medúzy, kraby a podobnou havěť, tak pro ty je Albánie ideální. Moře je totiž úplně průzračný bez všech těchto tvorů.

Na pláži je zase všechno zavřený, což už nás nepřekvapuje a tak se jdeme projít o kus dál, ať jen tak nelenošíme na jednom místě. Narazíme na hezkej modrobílej kostelík a pak taky potkáme osla s obrovským nákladem na hřbetě. Chudák to tažné zvíře.

Výhled z balkónu na město Saranda

Pak už se sbalíme z pláže a pokračujeme po hlavní silnici až do městečka Saranda, kde nemůžeme najít ubytování. Máme to zabookovaný přes AirBnb, ale nejsou tu čísla popisný, takže jsme celkem ztraceni. Zkoušíme hostiteli psát, ale odezva žádná, a tak bloumáme ulicí a doufáme, že se tu zase každej s každým zná a když se zeptáme, tak to najdeme. Saranda už je ale bohužel větší město, a tak se tady všichni neznají. Neřešitelnou situaci jdeme vyřešit do pizzerie, kde si jdem aspoň nacpat břicha, protože ztracení a hladoví je blbá kombinace, a tak jdeme zažehnat aspoň jednu z těchhle obtíží. V pizzerii je WiFi a my konečně dostáváme zprávu od domácího a když mu píšeme, že jsme v pizzerii, asi za 5 min tam dorazí. Takže nakonec jsme nalezení a nasycení. Paráda.

Promenáda u pláže v Sarande

Byt je fakt hezkej, máme ho sami pro sebe i s kuchyní, koupelnou a balkonem s výhledem na město. Ten sice až tak luxusní není, protože je tu všechno rozkopaný, polorozpadlý a šedivý, ale tak taky je to svým způsobem zajímavý. Jakmille se vybalíme (rozumějte hodíme bágly do rohu), vyrážíme na prohlídku města. Sejdeme uličkama až k moři, kde je široká promenáda s restauracema a barama. Promenáda tady dostává svýmu jménu, jelikož se tu všichni promenádujou, plkají a nemakají. No co, pohoda musí být. A tak si dáme zmrzku, koupíme pár pohledů a promenádujeme se taky. Nakonec uděláme nákup v místním supermarketu Conad a jdeme si domů lehnout a nabrat síly na další den.


Ubytování: AirBnb - Viola 2
Trasa autem: 67 km - 1 h 34 min

Mapa naší cesty na jih




2 komentáře:

Irmik řekl(a)...

Tak jsem zvědavá, jestli se do Albánie taky někdy podívám :) docela mě tam lákají ty pláže, o kterých jsem četla samou chválu :) a hlavně, není tam tak narváno, což je taky super :D

Peťa Podešvová řekl(a)...

No jak Tě znám, tak tam určitě nějakou dovču naplánuješ! Kuba už se určitě těší!