Je úterní ráno, začátek naší skoro týdenní dovolené, kdy jsme rozhodnuti vyrazit z Drážďan podél Labe s kočárkem až do Česka. V plánu je dojít do Hřenska a odtud se popovíst lodí do Děčína. Tak uvidíme, jak dopadneme.
Začátek výletu - ve vlaku z Prahy do Drážďan
Ráno vstáváme poměrně brzo a ještě dobalujeme pár věcí, něco po sedmé pak vyrážíme z domu a busem a tramvají jedeme na hlavní nádraží. Jsme tam s asi dvacetiminutovým předstihem, vlak má odjíždět v 8:26. Jenže má jako vždy zpoždění, a tak na nádraží trávíme víc času, než bychom chtěli. Každopádně zpoždění je nakonec jen 15 min, což není taková hrůza a tak nasedáme do prvního vagónu, kterej je určen pro cestující s dětmi, pohodlně tam zaparkujeme kočárek a usadíme se k téměř dvě a půl hodiny trvající cestě.
Vlak je to fakt pěknej, čistej, pan průvodči je strašně milej a nám se jede moc dobře. Cesta uteče jako voda a po jedenácté jsme v Drážďanech. Už při přejezdu vlaku přes hranice si musíme nasadit roušku, v Německu jsou teď v uzavřených prostorách povinný. Jakmile ale opouštíme nádražní budovu, musí dolů, jelikož je vedro k padnutí.
Centrum německých Drážďan
Hned z nádraží jdeme po široké ulici jménem Prager Strasse, což nám svým názvem aspoň trochu může připomínat domov. Je to promenáda plná obchodů s oblečením, drogerií a stánků s všemožnýma wurstama. Projdeme až na konec, kde narazíme na knihkupectví, kde si kupuju pohled a pak už přejdeme hlavní cestu a objevujeme se na starým městě. Vidíme spoustu starých budov, nejrůznější paláce, zámky, katedrály. Uděláme si pár fotek, aby se neřeklo, ale my na ty památky zas až tolik nejsme, navíc máme celou cestu teprve před sebou a půl dne už je za náma.
Rozhodneme se proto opustit centrum a vyrazit po cyklostezce směrem do Grosse Garten, neboli velké zahrady. Je to fakt obrovskej park, všude spousta zeleně, poměrně málo lidí, a tak se rozhodneme udělat menší odbočku z hlavní trasy a dojít k fontánce s hezkýma lavičkama a dát tam pauzu. Proběhne tam něco jako oběd, jelikož máme z domu zbytek kuřete a tak se hezky posilníme a můžeme pokračovat dál.
Pochodem vchod raz dva
V tomhle obřím parku je dokonce i Zoo a skrz park jezdí turistickej vláček, ale takhle velkou zastávku už nestíháme, takže to si necháme na jindy. Procházíme kolem paláce s jezírkem, vypadá to teda trochu hůř než na fotkách, ale budiž. Každopádně park se nám zatím líbí nejvíc z celých Drážďan.
Pak už pokračujeme po chodníku podél Winterbergstrasse a hned za chvíli narážíme na restauraci Hurvínek. Hned v logu má českou vlajku a my nestačíme zírat. Českou restauraci jsme tady vážně nečekali. Mají tam český klasiky jako utopence, nakládanej hermelín, topinky a víc na venkovním jídelníčku nevidíme. Ale určitě mají i nějaký hlavní jídla.
My ale míříme dál a zanedlouho objevujeme mezi novostavbama krásný dětský hřiště, kde hned zastavujeme, ať z toho výletu to dítě taky něco má. My si alespoň na chvíli odpočineme ve stínu. No odpočineme, někdo musí pořád hlídat, aby na skluzavce a všemožnejch jinejch ptákovinách nedošlo k nějakýmu úrazu.
Konečně nějaká zábava
Neodpočati pokračujeme v cestě dál až do místní části Leuben, kde je naše dlouho očekávaná zastávka - Lidl. Vevnitř je krásně klimatizovanej a my z celé té spousty věcí nevíme co dřív. Kupujeme nějaký banány, pečivo, sýr a pak taky spoustu pochutin. Třeba vychlazenýho radlera, ledovou kávičku nebo gumový medvídky. Nemůžeme se dočkat, až to všechno sníme!
Naše trojka na vandru
Moc nám toho už nezbývá, blížíme se k cíli mílovými kroky. Najednou se z města napojujeme na cyklostezku vedoucí podél Labe (Elberadweg), která nás teď bude provázet pěkných pár dní. Vede hezkým stínem a hned přes řeku je vidět krásnej zámek Pillnitz. Taky vidíme kotviště malých jachet, u kterýho má být údajně kemp Pillnitzer Insel, ale už podle webu, je nějakej pofiderní. Zrovna se někdo ochomejtá okolo, a tak se jdeme zeptat, zda tohle je skutečně kemp a můžeme se tam ubytovat. A hádejte co? Nemůžeme. Je to jen pro lidi, kteří si od nich půjčí loď, ti se pak můžou na pozemku i vyspat, takže bacha, tohle žádnej kemp není.
Pohoda v hamace
Naštěstí máme o pár set metrů v záloze další kemp Campingplatz Wostra. První, co z cyklostezky uvidíme, je velkej bazén se skluzavkama a taky milionem lidí. Celej areál se jmenuje Freibad Wostra a je nejspíš dost populární. Škoda, že jsme nedorazili dřív, mohli jsme se jít taky okoupat.
Na recepci kempu je docela fronta, tak si počkáme, vysolíme 18 Euro a můžeme si jít směle postavit stan. Kemp je docela velkej, ale je tu fakt dost lidí, máme problém si najít místo pro stan tak, aby jsme od někoho byli dál než dva metry. Pak ale najdem fajn místo u stromů, kam i rovnou pověsíme hamaku a dohodneme se, že jeden z nás bude spát venku, abychom se v tom stanu pro dva nemuseli mačkat tři.
Pohoda ve stanu
Jelikož má být teplá noc, tak začnu se spaním venku já a následující dny se chceme střídat. Noc by to byla fajn, kdyby se na můj spacák po čtvrté ráno nevysral pták. Ten smrad byl strašnej, navíc jsem slyšela další ptačince padat blízko mě a tak jsem si šla lehnout na zem pod přístřešek, ale tam jsem už moc nespala. A tak jsem si vyprala spacák a čekala ve společenské místnosti, až se vzbudí zbytek posádky. Ti dva ve stanu se vyspinkali do růžova asi až do půl sedmé. Snad pro mě bude další noc přívětivější.
Spaní ve stanu
Trasa pěšky: 15 km
Ubytování: Campingplatz Wostra
Celková trasa na mapě
Žádné komentáře:
Okomentovat