Po cyklostezce přes Kurort Rathen až do Konigsteinu

Ráno vstanem, zabalíme svoje saky paky a kočárek s dítětem a vyrážíme na cestu. Nejdřív se musíme dostat z vesnice Struppen zpátky dolů k řece, abysme mohli pokračovat po cyklostezce. Vypadá to, že budeme muset jít po silnici. Ze začátku se zdá být poměrně frekventovaná, ale po pár set metrech se mění na úplně malinkou. Je to asfaltka spojující takový díry, že tu vůbec žádný auta nejezdí. Kdo by tu taky co hledal. Cesta je hladká a vede z kopečka, takže se zanedlouho objevujeme ve vesnici Naundorf, kterou se rychle propleteme a šup do vesničky Potzscha, kde dáváme sváču na lavičce.

Vstříc dalšímu dobrodružství

Pak už se konečně napojujeme zpět na naši polabskou cyklotrasu, která vede v příjemným stínu podél železniční trati. Najednou se před náma začnou objevovat sem tam nějaký domečky, po levé straně začnou být vidět i skaliska a už se objevujeme v proslulým Kurort Rathen. To je docela dost turistický městečko, což potvrzuje koncentrace lidí, který se tu zničehonic objevujou. Všechno je tu poměrně drahý, ne všechno se stojí fronta, dokonce i na přívoz, kterej vás sveze na druhej břeh řeky a jelikož tohle není nic pro nás a ještě navíc nám dítě spí a chceme našlapat co nejvíc kilometrů, tak to všechno zběžně zkouknem a pokračujeme v cestě. 

Turisté v Kurort Rathen

To za čím sem všichni jezdí je tenhle malebnej mostík mezi skalami. Já to fotila ze strašné dálky, tak to nevypadá nic moc, ale vpravo na fotce je ilustrační foto, jak tohle místo dokáže být malebný. Akorát z toho obrázku někdo vymazal ty davy turistů, co se na tom mostě mačkají. My nakonec městečkem jen profrčíme, ale dalo by se tam toho dělat víc. Třeba navštívit tenhle svět vláčků s názvem Eisenbahnwelten.

   

Vlevo moje foto z dálky, vpravo krásná fotka mostu ve skalách

Kousek za městem pak narážíme na kemp pro karavany Wohnmobilstellplatz Bauernhof Steiner, což samozřejmě není nic pro nás, a tak pokračujeme po rozpálené cyklostezce podél řeky dál. Už jsme z toho vedra docela mrtví, a tak zastavujeme pod obrovským stromem, kterej nám poskytne aspoň trochu stínu. Rozhodneme se tam přebalit a nasvačit, když v tom zjistíme, že je všude milion klíšťat. A tak tohle stanoviště opouštíme a sháníme se po něčem dalším. To už ale dorážíme do města Konigstein, který se pyšní mohutnou pevností, která na nás vykukuje shora z kopce, hned jak se k městečku přiblížíme. Působí opravdu monumentálně a nedobytně. My ale jako první míříme na jídlo. Jelikož je dneska asi třetí kritickej den, jsme nějací vyčerpaní a míříme hned do Pizzerie na náměstí. Uznáváme, nebyla to nejlepší volba, ale bylo to nejrychlejší.

Ládujeme se pizzou v Konigsteinu

Nemají tam totiž ani záchod, zato mají tuze nepříjemnýho číšníka, o kterým po chvíli zjišťujeme, že je Čech, což teda taky moc nepotěší. Po téhle ne příliš povedené zastávce, která ale svůj účel splnila, protože odcházíme s plnými bříšky, se odkoulíme jen o blok dál. Tam nacházíme nejlepší parčík s fontánkou a spoustou lehátek, kde nacházíme tolik potřebnej stín a osvěžení v podobě všude cákající vody. Dítě je ve vteřině celý mokrý, ale všichni jsme spoko a konečně odpočíváme.

    

Parčík v Konigsteinu s lehátky a fontánkou

Najezení a odpočatí zamíříme trošku zpátky do supermarketu Edeka, kde uděláme zas nějaký zásoby jídla a pak už víme, že máme všechno a můžeme se jít směle ubytovat. Vracíme se zpátky k řece, ujdeme už jen kousek a vykukuje na nás dětský hřiště, kde samozřejmě musíme zastavit, protože uznáváme, že sezení v kočáru nemusí být až taková zábava. Z hřiště je to už jen kousek na recepci kempu Camping Königstein, kde se ubytováváme. Hned za ním je ještě jeden kemp, ale oba mají úplně stejný ceny a pravděpodobně i kvalitu, tak bereme ten první.

Chystáníčko na spaníčko

Dostaneme kartu na wc a do sprch, kde se podle délky sprchování na kartě odečítá čas a naskakujou Eura. Myslela jsem, že sprchy na peníze se provozujou už jen v těch nejzapadlejších kempech v Česku...no nic. Lidí je tu poměrně dost, místa pro stany samozřejmě až někde úplně vzadu, takže na záchod to máme snad kilometr. Nicméně na to, jak je tu plno, tak je tu klid. Němci jsou prostě suchaři, každej zalezlej ve svým karavánku s telkou. My nakonec všichni spíme ve stanu, hamaka se kvůli nedostatku stromů moc pověsit nedá, máme ji jen na sezení a to až někde u sousedů, u jejich karavanu.

Večeře na zemi

Večeříme na zemi, protože tady v kempu nejsou lavičky. Nikdo asi nepočítá, že přijedete bez karavanu, altánku, zahradního nábytku a s tísíce dalšíma krámama, jak je tu běžný. Nicméně jsme příjemně unavení, další krásnej den plnej zážitků za náma a my už můžeme usnout a přemýšlet nad následující etapou.

Trasa pěšky: 14,5 km

Ubytování: Camping Königstein

Trasa třetí etapy