Ráno se vzbudíme v kempu a začínáme balit. Je to taková naše každodenní rutina, kdy musíme všechny věci nacpat buď do batohů nebo do kočárku. Máme v tom už docela cvik, a tak odcházíme poměrně brzo, jenže je ještě potřeba udělat check out. U recepce je ale fronta jako blázen, a tak nabíráme menší zpoždění. To ale zas tak neva, máme na cestu do Hřenska celej den.
Po několika dnech putování se dostáváme do Česka
A tak po zaplacení najíždíme na naši oblíbenou cyklostezku Elberadweg a projíždíme kolem zábavního parku pro děti Elbefreizeitland, kterej teda zeje prázdnotou, ale to bude spíš tím, že je ještě brzo.
Venkovní hřiště někde po cestě
Pak pokračujeme podél řeky a zanedlouho se objevujeme u městečka Bad Schandau. Je tam jenom jeden most a my se chceme dostat na druhou stranu, jelikož na téhle straně řeky nic není a na druhým břehu je centrum města, nějaký obchody, park a spoustu další zábavy. A tak velkou oklikou najíždíme na most a ocitáme se v centru dění. Hned zkraje nás přivítá náš oblíbenej Lidl, kde okamžitě dokupujeme zásoby potravin včetně našeho oblíbenýho ledovýho kafíčka a ochucenýho piva na osvěžení. Kupujeme taky preclík, abysme měli aspoň něco typicky německýho.
Svačinka před Lidlem
Po tomhle vydatným obžerství musíme zbytek jídla naložit do batohu a pokračovat v cestě. Míříme přímo do centra ke kostelu a k obchůdkům, kde si kupuju pohled a pak naše kroky vedou do místního parčíku. Tam vidíme fontánu, hezkej trávník a kytky a taky dětský hřiště, kde se na chvíli zastavujeme a necháme vyblbnout dítě. Park je to moc fajn, dokonce tam mají i veřejný záchody za 50 centů, čehož hned využijeme a jezdí tam i turistickej vláček, kterej udělá po celým městečku hezkej okruh. Pak už ale není čas se tady víc zdržovat, jelikož cesta volá.
Jeden z přívozů převážející lidi na druhou stranu řeky
Moje puchýře jsou sice čím dál větší, jeden dokonce prasknul a zbytek cesty do Česka v podstatě prokulhám, ale nedá se nic dělat. Musíme jít dál. Je vedro k padnutí a my dorážíme do obce Postelwitz, odkud už cyklostezka vede hned vedle silnice, což je mírně nepříjemný kvůli autům, ale dá se to vydržet. Narážíme na další dětský hřiště, který je v krásným stínu, a tak využíváme příležitosti nejen ke hraní, ale taky k další svačině.
Svačinka na lavičce v Postelwitz
Následně dorážíme do Schmilky, která je poslední vesnicí v Německu a jezdí tu i přívoz na druhou stranu řeky, kam míří spousta cykloturistů. My ale zůstáváme na stejným břehu a pokračujeme po cyklostezce až k hranicím s Českou republikou. U bývalýho hraničního přechodu jako když utne a je po cyklostezce a musíme tudíž jít asi 600 metrů po silnici, což ale nakonec taky není tak strašný, protože je tam docela širokej pruh a pendluje tam takhle víc lidí.
Tři výletnící
A tak se objevujeme v Hřensku, městu plným free shopů, kasín a vietnamskejch prodejců. Moc kýčovtějších měst neznám. Stále mě ale nepřestane udivovat, kolik je tam i přesto turistů, kteří přijeli obdivovat šílenost tohoto místa. My se tady však nezdržíme dlouho, máme v plánu nasednout na loď a svízt se po Labi. Nejdřív ale musíme rychle zajít na nějaký pití a polívku, ať nějak využijeme tu půlhodinu, co tu máme. Restaurací je tady nepočítaně, recenze moc nejsou k nalezení a hlavně nemáme čas to zkoumat, a tak zapadneme do příjemně vypadající restaurace Maja. Vevnitř je to opravdu hezký, taková poloroubenka s prosklenou terasou, mají i dětskou židličku, a tak jsme spokojení. Vyžunkneme studený pití a sníme teplou polívku a jsme spoko. Jako jídlo tu není nic extra a ceny jsou spíš vyšší, ale tak to v těch turistických místech bývá všude. Ale prostředí je teda moc fajn.
Výhled z parníku
No a pak už chvátáme na náš parník, kterej má odplouvat ve 4 a jsme poslední lidí, kteří jdou na palubu. Máme fajn místa vespod lodi a jsme rádi, že na nás nahoře nepraží slunce. Hodinu a půl dlouhou plavbu do Děčína, kterou realizuje Labská plavební, si nesmírně užíváme. Konečně sedíme a nemusíme chodit, a i přesto vidíme krásy okolí a dokonce z paluby! Dáváme si k tomu kávu a pivo a všem třem nám je strašně fajn. Cena plavby je taky víc než přívětivá, 300 Kč za nás všechny i s kočárkem.
Typickej bordel, když dorazíme do kempu a začneme se zabydlovat
Do Děčína připlouváme až příliš brzo, na lodi se nám fakt líbí a vůbec se nám odtud nechce. Ale je čas nasadit bágly, vytáhnout kočárek po schodech a dojít do Děčínskýho kempu, kterej se nachází pod dálničním mostem. Ta poloha nezní úplně přívětivá, ale kemp je to fakt parádní. Má všechno, co potřebujeme. Narozdíl od německých kempů, kde byly jen záchody a sprchy, tenhle má navíc dětský hřiště, pískoviště, kuchyňku s rychlovarkou, místnost pro děti, kde je dokonce i dětská vanička a hlavně bufet!
Večerní obžerství v děčínským kempu
Hned jak vypakujeme stan, jdeme do bufáče, kde mají fakt super výběr. Máme strach, že nás tu čekají langoše, párky v rohlíku a podobný bufetový blafy, ale jsme mile překvapeni. V nabídce jsou burgery, toasty, palačinky a spousta dalšího. Vybere si fakt každej. A jelikož se kolem sedmé stále čeká na kuchaře, tak se jdeme zatím umýt, uložit dítko a k večeři se dostaneme až po deváté. Burger se švestkovým koláčem do nás zajedou rychlostí blesku a pak už si můžeme jít spokojeně chrnět do stanu.
Trasa pěšky: 17 km
Ubytování: Kemp Děčín
Trasa z Konigsteinu do Hřenska
Žádné komentáře:
Okomentovat